pátek 24. července 2015

Divadlo dvakrát jinak

Včera (23. 7. 2015) navečer k nám zavítali speciální hosté-studenti 3. a 4. ročníku Katedry alternativního divadla na DAMU. A jak se na návštěvu sluší, připravili si i dárek – večerní představení dvou her vlastní tvorby v DIODu.


První hra, která nesla jméno Solo Matches, upoutala ještě dřív, než začala. Spoře osvětlená scéna a hudební doprovod s melancholickým nádechem dodávaly představení od první chvíle tajemný, až mystický nádech. Celá hra hodně čerpala ze zrakových a především sluchových vjemů. Autoři hry a zároveň účinkující, Lucie Valenová a Dan Kranich, předvedli alternativní loutkové divadlo, pro které našli inspiraci v pohádce Hanse Christiana Andersena – Malá prodavačka zápalek. Pro správné pochopení děje je důležité znát pojem „tři ženiny věky“. Postarší žena vzpomíná na svůj život, kde se prolínají okamžiky z jejího dětství a dospívání. I když samotné téma patří k okruhu těch serióznějších, aktéři dodali scéně punc milého a něžného humoru. Celkově výkon hodnotím za velmi dobrý.


Po krátké pauze nastoupili studenti František Hnilička, Dan Kranich a Tomáš Hron (náš drahý pořadatel Kurzů NAPLNO) s inscenací hry Gothaj City: knock knock…out! Představení bylo podle Tomáše poctou „béčkovým a céčkovým“ filmovým gangsterkám, které na ČSFD nezískaly víc jak 30%. Prolínaly se tři dějové linie naprosto odlišných postav, jež podobné okolnosti pomalu sváděly dohromady. Postupem času příjemně gradovala zápletka, humor a výkon herců, kdy právě tahle neodolatelná směs vytvořila v závěru naprosto geniální story.
Protože by byla velká škoda promrhat potenciál příběhu, připravují tvůrci druhý díl, který by měl tentokrát zasahovat do světa méně povedených hororů. Obě hry vřele doporučuji, ať už patříte k divadelním fajnšmekrům nebo ne. Každý si v nich totiž najde to svoje.

Nikol Pangrácová





Reportáž - Nikol Pangrácová - Český rozhlas

Média jako kurz mají velmi bohatou náplň. Předchozí články obsahovaly informace o úterní exkurzi, kterou pro nás připravily Jihlavské listy. Dnes nám byly odhaleny taje práce v rádiu, konkrétně na stanici Českého rozhlasu REGION. 
Na místě se nás ujal správce webu a sociálních sítí, pan Milan Kopecký. Ukázal nám, jak vypadají jednotlivá pracoviště, a zpravil nás podrobně o chodu stanice, konkrétně se zaměřil právě na aktivitu webu a facebookového profilu. Poté, co pan Kopecký ukončil svoji přednášku a zodpověděl veškeré naše dotazy, nabrala návštěva trochu dynamičtější směr. Do éteru si nás s sebou vzala paní Tamara Pecková, moderátorka pořadu Dobré dopoledne, jehož jsme byli hosty. Díky její sympatické povaze z nás v podstatě ihned opadla prvotní nervozita, a nám nic nebránilo odpovídat směle na otázky, kterými nás paní Pecková štědře zásobovala. Hovořili jsme o tom, jak vypadá výuka v rámci Kurzů NAPLNO, o našich dosavadních zkušenostech s moderací a o preferencích z hlediska mediální tvorby.
Mimo nahrávání se také podělila o své zážitky, rady a tipy, které nastřádala během působení v roli moderátorky.

Oba kolegové (jak paní Pecková, tak pan Kopecký) se v závěru shodli na jednom: aby se člověk mohl živit prací v rádiu, musí mít hlavně silný citový vztah k takové činnosti, být zkrátka „rozhlasákem“.

Nikol Pangrácová





středa 22. července 2015

Speed dating!

Nemáte představu, oč jde? Většina z účastníků i lektorů na tom byla do pondělního večera podobně. Abychom se všichni co nejvíce poznali v co nejkratším čase, připravili si pro nás pořadatelé hru, která je obdobnou verzí populárního druhu seznamování se, tzv. rychlo-randění (z anglického speed-dating). Jeho princip spočívá v získávání informací o člověku, s nímž zasednete k jednomu stolu. Je však potřeba správně usměrnit svou zvědavost a dobře volit otázky, protože čas zde hraje zásadní roli.

Celý rozhovor trval jen půl druhé minuty, což opravdu není moc. Často se tak stalo, že společnou řeč jsme s partnerem našli až na konci přiděleného času, ale právě k tomu nás chtěli tvůrci celého nápadu dotlačit. Padlo mnoho přání na pozdější dokončení hovorů, protože za tak krátkou dobu se toho jeden o druhém moc nedozvěděl. Navíc náš počet není právě malý a v průběhu večera mnoho jmen, spolu s rozličnými tématy, zmizelo v koutech paměti. 

Dostáli jsme svým slibům, slovo dalo slovo a my jsme si všichni o něco blíže.


Speed dating jako zkušenost vřele doporučujeme!


Nikol Pangrácová








Role médií v současné době

Média jsou často spojována s úlohou tzv. „hlídacího psa demokracie“. Do jaké míry ale můžeme říci, že toto tvrzení stále platí? Pod taktovkou jednotlivých režimů, států a osob dostávají informační zdroje rázem funkci úplně jinou - stanou se nástrojem obrovské moci. A tato moc se často zneužívá. Bohužel. 

Její největší nebezpečí spočívá v tom, jak velký má rozsah. Téměř každý člověk na planetě má nějakým způsobem přístup k médiím, z nichž následně získává informace. Ne vždy jsou to ale informace objektivní. A právě v tom tkví problém. Pokud se média zneužijí a jejich obsah se upraví podle zájmů toho, kdo je ovládá, do jaké míry se můžeme na nám poskytované informace spolehnout? Do jaké míry se s námi manipuluje? 

Na druhou stranu, abychom na média nevrhali jen špatné světlo, se díky dnešnímu vývoji informačních technologií dovídáme věci mnohem rychleji než naši prarodiče. Například prakticky hned po odehrání fotbalového zápasu nám jsou podány informace o průběhu a výsledku utkání. Podobně se vítězná strana voleb ještě nestačila ani hrdě nadechnout a my už víme o tom, jak zvítězili, jaký byl procentuální rozdíl soků apod. Rychle, stručně, výstižně - Svatá Trojice každého novináře.

S médii je to, řekla bych, trochu jako s ohňostrojem. Umí efektivně posloužit svému účelu, ale stejně tak může vlivem neopatrného zacházení snadno vybuchnout do tváře.

Nikol Pangrácová

úterý 21. července 2015

Role médií v současné době

V poslední době se okolo nás objevují denně tisíce mediálních sdělení, je to ale dobře? Pro většinu lidí jsou internetová média nejlepším zdrojem informací, ovšem ty nemusí být vždy pravdivé. Na internetu je tisíce informačních serverů, každý tvrdí něco jiného, a tak v tom mají čtenáři často zmatek.


            Většina dnešních médií má informace právě z internetu a málokdy z prověřeného zdroje. Pro „průměrného“ čtenáře je tak důležitá hlavní pointa zprávy, pak až doprovodný příběh jak se daná událost stala. Vezměme si názorný příklad: jdete po ulici kde naleznete trafiku, z trafiky vykukují desítky bulvárních časopisů s kýčovitým obalem a fotkou nějaké osobnosti, která je úplně na dně, zasnoubila se, či se rozvedla. Hned vedle toho jsou ovšem vyrovnány „obyčejné“ bílé zpravodajské noviny, které mají v sobě důležité či zajímavé články, i když v takových novinách čtenář nepřijde na to, jaký život mají celebrity. Právě tyto, pro někoho „nudné“ noviny, jsou většinou tím pravým zdrojem informací, které by měla obsahovat všechna média.

Lukáš Rychetský

Reportáž - Jihlavské listy - Nikol Pangrácová

Vážení a milí, přinášíme vám zprávy z aktuálního dění Kurzů NAPLNO!

My, členové kurzu médií, jsme se právě vrátili z návštěvy sídla Jihlavských listů, kde jsme nahlédli pod ruce profíků z redakčního týmu. Nutno dodat, že hodnota takového zážitku  by se dala pro nás vyvážit snad jen hodnotou pytlíčku pravého šafránu.

Hned na začátku, sotva jsme vstoupili do dveří, nás srdečně přivítala paní Ladislava Brabencová, editorka a šéfredaktorka webu JL. Zběžně nás provedla budovou, přidala špetku o její historii a majitelích, abychom se následně společně přesunuli do redakce, samotného srdce JL.

Prvotním milým překvapením byla velmi příjemná, dalo by se říct rodinná atmosféra v místnosti redakce. „Ano, často se o nás povídá,  že jsme jedna velká rodinka,“ dodala s úsměvem paní Brabencová.
Nato nás přítomní redaktoři zahrnuli svými poznatky a zážitky nasbíranými za léta praxe.  Každý přispěl svou troškou do mlýna z odvětví, kterým se zabývá, ať už jde o sport, kulturu, černou kroniku nebo komunální politiku. 

Nezůstalo však jen u povídání – z hlediska praxe nás z celé exkurze nejvíce zajímala grafická podoba Jihlavských listů a její tvorba, která probíhá v grafickém oddělení. Za monitory s vysoce kvalitním rozlišením seděly profesionálky ve svém oboru a právě tvořily vzhled příštího vydání.Ó, jaká to pro nás byla čest a slast pozorovat je při práci! Na otázku, zda vystudovala obor vyloženě zaměřený na grafický design, nám jedna z žen odpověděla takto: „Vystudovala jsem jen gympl, a většinu jsem se naučila tady, léty praxe, a s přibývajícím časem se v tom dál zdokonaluji.“ 

Se současným rychlým pokrokem technologie nám přišlo více než obdivuhodné, že se dámy stále zvládají rychle adaptovat na nové, modernější programy. 

Něco nám dalo více, něco méně, každopádně ale považujeme čas strávený s tvůrci JL za velmi přínosný. 
S malým suvenýrem v podobě návštěvnické repliky titulní stránky (kde nechybělo ani naše foto) a hlavou plnou nových poznatků o práci žurnalisty jsme se vděčně rozloučili a zamířili zpět na naše milované Gymnázium, abychom vás o všem informovali.

Nikol Pangrácová

Reportáž - Jihlavské listy - Lukáš Rychetský

JIHLAVA – Dnes (21. 7. 2015) účastníci kurzu médií, který je jedním z odvětví kurzů NAPLNO, navštívili zdejší redakci Jihlavských listů (JL). Cesta do vily JL trvala od místního gymnázia chvíli, než jsme ale do objektu vstoupili, zaujaly nás zlaté cihly, které slouží jako symbol památky obětí nacistického režimu. Budova působí jako přelomová (postavena v roce 1929), hlavním architektem této budovy byl Erwin Glaser. Hned při vstupu se nás ujala paní Ladislava Brabencová, která je editorkou a hlavní šéfredaktorkou webu JL. Po přivítání nás paní Brabencová vzala do zasedací místnosti, kde nás seznámila s historií Jihlavských listů.

Jihlavské listy byly založeny v roce 1892, a jak nám paní Brabencová prozradila, prý jsou nejstaršími novinami v Čechách. JL založil a pár let vedl Jan Máša, který poté odešel do Brna a stal se náměstkem primátora. JL vycházely (s přestávkami během války)až do období komunistického režimu. Během této éry JL byly vydávány s výraznou cenzurou a byly přejmenovány na Jiskru, přičemž až po revoluci byl JL vrácen původní název.

Dále jsme se šli podívat do obchodního oddělení, seznámit se s prací šesti obchodních zástupců pro JL a pokračovali dál do redakce. V té jsme našli sedm redaktorů, kteří nám vyprávěli o jejich historkách z „lovu“ informací, či z tvoření JL a dokonce nám ukázali svoji silvestrovskou zábavu v podobě vtipných koláží na odreagovaní, či přes léto „zazimovaných“ šneků. Atmosféra v redakci byla velice příjemná až rodinná, a proto si troufnu říci, že se mají všichni v redakci rádi. Pak jsme navštívili  grafické oddělení, ve kterém jsem žasl s jakou profesionalitou a rychlostí dokážou grafičky pracovat, a za jak dlouho vytvoří samostatné noviny. Byla to úžasná příležitost zjistit, jak se tvoří i jiná stránka novin.

Podle mého názoru byla tato „návštěva“ velice přínosná po všech stránkách, z Jihlavských listů jsme odcházeli s hlavou plnou inspirace a i drobným suvenýrem v podobě návštěvnické repliky hlavní stránky, na které je i naše foto.  



Lukáš Rychetský